Ze servisu do třech tisíc

21.12.2016
Jakub

godley-010

Za poslední měsíc se toho událo tolik a psaní reportu (bylo počasí, nebylo připojení, znáte ty výmluvy…) je tudíž oříšek. Opět odkážu rovněž na Facebook, kde tu a tam proběhnou nějaké novinky včetně krátkých videí. Pojďme na to – dovolte stručné představení toho, jak jsme strávili letošní advent.

Mount Earnslaw – výstup hračka, dojet pod kopec drama

Nezačalo nám to zrovna vesele. Ben zastávkoval tak, že nám ani uživatelská  příručka nebyla nic platná. Kde nestačí české kutilství, nastupuje všemohoucí kreditka. Ještěže jsme v civilizaci a ne někde mimo signál…nakonec se dovoláme do servisu, kde nás nepošlou do háje (“teď jsme hrozně zaneprázdněný, čas budeme mít až příští rok”), Tony v Arrowtown pošteluje rozdělovač i plynový pedál a jedeme s větrem o závod k jezeru Wakatipu. Benovo očistu prověřujeme hned dalším offroadem, kterým si zkracujeme nástup pod kopec o příjemnou hodinku. To se dost hodí, když vyrážíte v osm večer. Cesta na biváček v 2200 metrech je příjemná, prospání celého odpoledne taktéž a ranní výběh na Mt. Earnslaw (Pikirakatahi) je navýsost příjemnou a pohodovou túrou v parádní podmínce. Už se konečně oteplilo, takže nás o zpáteční brození docela bavilo.

earnslaw-001 earnslaw-002 earnslaw-003

Glenorchy – odpočinek v retro stylu

Najít místo, kde se upíchnout na noc není vždy hračka, ale když máte kliku, může dopadnout i tak, jak ukazují fotky níže. Bus z roku 1958 se po lehkém úklidu stal bez váhání naší ložnicí a den následující jsme mohli vyrazit na výlet na McIntosh, což nejsou jen počítače s nakousnutým jabkem, ale i stylová chata ve výšce 1400 metrů, odkud je skvělý výhled na jezero Wakatipu i “náš” Earnslaw. Pravda, 1600 metrů převýšení není pro rest-day zcela typické, ale nohy zatím slouží a počasí, které je jak vymalované, se nedá odolat.

glenorchy-001 glenorchy-002 glenorchy-003 glenorchy-004 glenorchy-005

Mavora Lakes – nečekané dobrodružství

Výlet k Mavora Lakes nám doporučil Jakub s tím, že se tam nabízí skvělý 4WD (a hejna sanflies k tomu). Počasí ve velkých horách nás v tomto nápadu jenom podpořilo a tak jsme se přesunuli dále na jih za tím, co mělo být další relativně odpočinkovou akcí. Jak jsme se mýlili! Vše začalo tím, že jsem na začátku offroad cesty ulomil řadící páku. Bylo mi jasný, že se na autě může cokoliv pokazit, ale tohle by mě nenapadlo. Problém jsme zkušeně vyřešili tím, že jsme si zabalili věci na dvě noci a odsunuli tím nepříjemnost na později. Cesta podél jezera byla pohodovou procházkou (autem by to byl jiný příběh, možná dobře, že jsme tam ani nemohli jet), okruh po hřebeni přes Mt. Campbell už tak odpočinkový nebyl. Mnoho a mnoho kilometrů, o převýšení ani nemluvě. Ale výhledy z hřebenů jsou vždy neporovnatelně krásnější než když šlapete jen údolím… Cesta k nejbližšímu městečku Mossburn vzdálenému 60 km by se mohla zdát bez řadicí páky nemožnou, ale nám se naštěstí rychlost zasekla na dvojce, takže rozjezd na redukovanou a pak zbytek ve dvojce za krásné dvě hodinky. V servisu jsou neskutečně vstřícní, takže za hodinku máme svařeno a můžeme frčet dál… štěstí stojí na naší straně.

mavora-001 mavora-002 mavora-003

Mount Aspiring – bloudění na JZ hřebeni

Jeden a půl dne jen dojít na chatu. Přes ledovec, kudy si musíme sami najít cestu, neb nám nikdo nedokáže poradit, kudy vede nejlepší cesta. Colin Tod Hut máme dvě noci jen pro sebe a navíc ve vybrané společnosti hejna papoušků Kea. Mrazivé ráno nás potkává na ledovci, po kterém svižně stoupáme a hledáme rampu – obávané a klíčové místo normální výstupové linie. Tma a výrazná odtrhovka udělá své a tak omylem naplouváme do JZ hřebene, který vyžaduje DLOUHÉ lezení po předních hrotech a kuliminuje ledem ve strmém kuloáru. S vypětím všech sil to se skromnými třemi šrouby nějak vybojujeme a brzy se těšíme z vrcholového panorama. Radost máme především proto, že už nemusíme dál lézt… ta pravá úleva nás tak čeká až zpátky na chatě. Teď už jen celodenní pochod (ledovec, brody a 25 km) abychom se dostali zpátky. Ještě že jsou ty čtyřky v Alpách většinou snazší!

aspiring-001 aspiring-002 aspiring-003 aspiring-004 aspiring-005

Godley Valley – věru božské místo

O tomto zapadlém údolí u Tekapa jsme neměli ani páru, natož abychom ho měli v plánu. Ale jak to tak bývá, nečekaná překvápka bývají ta nejlepší. Bylo to dobrodrůžo se vším všudy! Nejdřív si máknul Ben, když musel brodit hlubokou a prudkou Macalauy River, pak my, když jsme v půl jedenácté hledali cestu říčním šterkem a následně ráno tři hodiny vysoušeli motor a vylévali vodu z oleje ve vzduchovém filtru. Když už to vypadalo, že jsme dojeli, Ben naskočil a my mohli statečně dál. “Cesta” čím dál horší, další brody, kameny čím dál větší. Nakonec jsme dokodrcali až k Separation Stream, strávili  příjemné 2 noci na Godley hut než se přehnala fronta, sbalili batohy a vyrazili do Separation Col. Tady už si o cestě, stezce, neřkuli o značení můžete nechat jen zdát. Místní popisy mají smysl pro humor – “příjemná procházka, byť lehce ošidná” Překlad? 7 kilometrů podél potoka kudy vás to pustí, pak morénou, kde se pod nohama hýbou půltunové šutry a pak konečně ledovec, který je s pár trhlinami vlastně nejpohodovější částí. Unavení přicházíme po 5 hodinách do sedla akorát na západ slunce. Všechny útrapy jsou rázem zapomenuty a my si užíváme nejkrásnější stanování! Ráno se proběhneme po místních hřebenech, vylezeme na Mt. Coates a plnými doušky užíváme místní divočiny. Návrat už pak proběhne bez větších dramat, když nepočítáme pekelně namožený nohy. Je na čase trochu si dáchnout.

Pěkné Vánoce všem,

J&K

godley-001 godley-002 godley-003 godley-004 godley-005 godley-006 godley-007 godley-008 godley-009  godley-011

2 Komentáře. Napiš komentář

Úžasný !!!
Přeju príma svátky u protinožců a pak další kopy zážitků :-)

Odpovědět

Ahoj Kubo a Kristýno, díky za reportáže a krásné fotky.

Přeju Vám veselé Vánoce a příznivé počasí na cestách i necestách.

Zdraví David

Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *